Ahoj všichni, řeknu vám, že ten čas neuvěřitelně beží! V sobotu začal můj třetí týden tady v Londýně a další sobota je za dveřmi. Ve škole už se začínám celkem orientovat, seznámila jsem se se třemi super holkami a přijde mi, že už se tak nějak postupně dostávám do pohody. Ještě si tu teda musím zařídit účet v bance, jestli sledujete moje Insta Stories, tak víte, že s tím mám docela problémy. Ale nevzdávám to, haha. Pak mě ještě čeká operátor, National Insurence Number a budu skoro pravej Londýňan.

Stejně je to tak super, že jsem tady!!! Pamatuju si, jako by to bylo včera, když jsem byla před rokem v Nottinghamu na Erasmu a o tomhle jsem jenom snila. Každopádně mě Londýn už tehdy okouzlil. Vzpomínáte si, jak jsem tu byla několikrát u kamaráda na návštěvě a pak vás s tím pořád otravovala?  Tolik jsem si tehdy přála žít v Londýně! Musím se pousmát, když si na to vzpomenu. Tolik se toho od té doby změnilo...

Po tom roce můžu říct, že odjet na Erasmus, ikdyž jsem tehdy ještě chodila se svým bývalým přítelem, bylo to nejlepší, co jsem v té době mohla udělat. Neskutečně mi to otevřelo oči a zásadně to ovlivnilo celý můj současný život. A vlastně všechno to, co se děje teď, je tak nějak díky tomu. Ujasnila jsem si priority, a to jak v osobním, tak v profesním životě, respektive ve studiu. A když jsem se v únoru vrátila do Česka, udělala jsem to, co jsem měla  udělat už dlouho předtím. Nicméně na všem pozitivním, je i něco negativního. Já jsem se třeba tehdy hodně spálila. Abych se o pár měsíců spálila ještě víc...

Někdy prostě nejde mít všechno, co si přejeme, protože to všechno prostě nejde spojit dohromady. Alespoň tak si to vysvětluju já. Ze třech mých přání, se mi splnila dvě. Kdyby se mi splnilo tamto jedno nesplněné, tak nemám tyhle dvě. A věřím tomu, že vesmír ví nejlíp, co je pro mě nejlepší. A láska to očividně nebyla. Takže díky za všechno, co se stalo! Za to dobré, i špatné. Protože TO mě dovedlo až sem - do Londýna. A co mě čeká teď? To, co si budu přát přece! <3